Artkabinet Z��ka

Architektky Adéla Pečlová, Lenka Milerová, leden – březen 2019

Když jsme se před rokem rozhodli otevřít naší galerii, oslovili jsme dvě mladé architektky se zadáním navrhnout kabinet umění. Adéla Pečlová a Lenka Milerové se nápadu chopily s obrovským zápalem. Nápad propojit historické umělecké předměty s moderním, minimalistickém interiérem je oslovil. Galerie má dispozici dvou obdélných místností za sebou, kde přední místnost s výkladcem je zaklenutá středověkou křížovou klenbou. Architektky se rozhodly pro použití nerezové oceli a skla, aby více vynikl kontrast mezi historickým prostorem a současným mobiliářem galerie. Zvolily odlišné pojetí pro přední a pro zadní místnost. U přední místnosti nechaly vyniknout zaklenutí - obvod místnosti obepnuly elegantní křivkou nerezového soklu. Ten poskytuje důstojný prostor pro vystavené předměty, především sochy, drobný nábytek a skleněné objekty. Zachovalé historické výklenky jsou místem pro subtilní skleněné vitríny se šperky a stříbrem, plocha zdí je určena obrazům.

Neobvyklá kolekce rytého skla.

Pavel Hlava je sklářský výtvarník mnoha poloh. Většina milovníků designu jej zná jako autora váz na jeden květ provedené technikou sommerso nebo hranolových váz z kobaltového skla se zatavenou stříbrnou fólií. Starší generace sběratelů má Pavla Hlavu spojeného s křehkými vázami se vpichy, pro které je charakteristická granátově červená barva přecházející do ohnivých a žlutých tónů. A konečně pro sběratelé luxusního ateliérového skla je Pavel Hlava synonymem autora naprosto dokonale zabroušených objektů, které jsou slepené z mnoha kusů barevného skla. Málo se ví o jeho původním školení a jeho první sklářské tvorbě.

20. června, 17.00, hlavní budova UPM Praha

Srdečně Vás zvu na přednášku na téma vývoje sběratelství porcelánu, kterou přednesu v přednáškovém sálu Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Přednášku pořádá Společnost přátel UPM, za což jim upřímně děkuji.

Sběratelství porcelánu je fenomén stejně starý jako porcelán. Při přípravě přednášky jsem se chtěl zaměřit na sběratelství v Čechách, ale brzo jsem narazil na limity, které toto „národní“ vymezení v sobě obsahuje. Přeci jen sběratelství porcelánu je „internacionální“ disciplína a Čechy jsou příliš malé, aby se zde veškeré specifičnosti a krásy tohoto oboru projevily. Na druhou stranu jsem byl překvapen, kolikrát češi nebo přesněji děje odehrávající se na území Čech do světového sběratelství porcelánu zasáhly. A také kolik naprosto prvotřídních uměleckých děl, na které jsou pyšné světové sbírky, se v minulosti nacházelo v Čechách.