Období biedermeieru bylo hvězdnou chvílí českého skla. Díky mistrovství a genialitě českých sklářů byla objevena řada nových sklovin a výzdobných technik, které si postupně osvojil celý svět. Jedním z nejvýznamnějších vynálezců a zároveň skvělým sklářem byl Friedrich Egermann. Jednu jeho neobvyklou číši bychom Vám rádi představili.
Friedrich Egermann (1777 – 1864) se od dětství pohyboval v prostředí severočeských sklářů. Vyučil se malířem skla a byl přijat do cechu řezáčů, pozlacovačů a malířů skla v Chřibské. Krátce pracoval v malírně míšeňské porcelánky, kde si zdokonalil malířské techniky. Po návratu se přiženil do významné sklářské rodiny Schürerů v Polevsku. Zde proslul malovanými destičkami z mléčného skla, které napodobovaly porcelán. Tyto destičky umísťoval nejčastěji do rámů zrcadel. Dalším jeho úspěchem byl objev barevných lazur na skle. V roce 1818 to byla žlutá lazura, kolem roku odkryl tajemství i červené lazury. Tyto objevy byly pro sklářství přímo revoluční. Barva se snadno nanesla na čiré sklo štětcem a sklo pak po vypálení vypadalo žlutě nebo červeně. Tato barevná vrstva byla tvrdá, sklo efektní a navíc výrazně levnější než vrstvené. Vynález se brzo rozšířil po celých Čechách a postupně i ve světě. Egermann se nespokojil s tímto objevem, ale vymyslel kongeniální výzdobu – povrch sklenic zdobil jemnou řezbou rozvilin, loveckých motivů nebo jiných figurálních motivů. V nabídce ArtKabinetu máme řadu takto zdobeného skla, například žlutý džbán nebo rubínový pohár.
 |
 |
Dalším Egermannovým vynálezem bylo tzv. lithyalinové sklo, které poprvé přestavil v roce 1828. Jednalo se o vizuální napodobeninu drahokamů, kde předměty z barevného skla zabrousil do požadovaného tvaru a následně je pokryl barevným nátěrem (lazurou), který imitoval drahé kameny. I toto bylo často napodobováno, především v harrachovské sklárně Nový Svět a buquojské sklárně na Novohradsku a to tak kvalitně, že je velmi obtížné určit výrobce. I takovou, lithyalinovou číši jsme v Artkabinetu již nabízeli.
Kolem roku 1840 se Egermann opět trefil do vkusu svými čirými poháry a číšemi malovanými transparentními emaily. Tento specifický způsob výzdoby je efektní svojí průsvitností a možností malovat mnoha pestrými odstíny. Takto malované sklo se tehdy romanticky jmenovalo Iris podle řecké bohyně duhy. Egermann celý život spolupracoval s harrachovskou sklárnou, od které odebíral čiré sklo. Volba to byla logická – tato sklárna ve své době produkovala sklo nejlepší kvality a čistoty. Egermann poté sklenice rafinoval, neboli jemně dobrousil, pozlatil a vyzdobil transparentní malbou figurek, hmyzu, květů a žánrových scének podle tehdy populárních asijských předloh. Představovaná číše je elegantní ukázkou tohoto originálního stylu. Navíc je kombinovaná s „egermannovskou“ žlutou lazurou a měkkým brusem, což z ní dělá sběratelský exponát muzejních kvalit.
Egermann je ukázkovým případem spojení píle, vynalézavosti, pracovitosti a obchodního talentu. Své vynálezy dokázal uvést do života, navíc vybudoval manufakturu, která měla v roce 1842 přes 200 zaměstnanců a jeho prosperita mu dovolila v krizovém roce 1848 tisknout vlastní drobné peníze ve výši 1, 5 a 10 krejcarů, aby ulehčil chudším obyvatelům. České sklářství je na takové příběhy bohaté, po zásluze je obdivuje celý svět.