Stejně tak, jako sbírat české malířství nebo číst české noviny, patřilo k dobrým mravům národně uvědomělých Čechů v 19. století sbírat český porcelán.
Český porcelán ke sbírání přímo vybízel. Od roku 1792 bylo založeno několik vynikajících porcelánek, první byla ve Slavkově, následovaly v Klášterci (1793), Březové (1803) a Lokti (1816). Každá tato porcelánka produkovala množství koflíků originálních tvarů často zdobených kvalitní malbou. Ve 30. letech k tomu přidala ještě figurální tvorbu, převážně žánrové figurky, kterým nechyběl vtip, nápad a často i karikatura. To všechno předurčilo český porcelán ke sbírání.
V roce 1885 bylo založeno pražské uměleckoprůmyslové muzeum, které se od počátku zaměřovalo i na porcelán. Později v něm našla útočiště řada soukromých sbírek a v současnosti obsahuje kolem 8.000 kusů českého porcelánu. Muzeum dalo mocný sběratelský impulz, český porcelán byl součástí převážné většiny velkých českých sbírek starožitností, nejkvalitnější kolekce českého porcelánu nasbírali Bohumil Bondy, Hermína Srbová nebo Bohuslav Dušek.
Mezi první generaci velkých podnikatelů konce 19. století patřil jistě i Josef Novák (1855 – 1906). Josef Novák pocházel ze skromných poměrů, ale rychle se vypracoval v předního pražského velkoobchodníka, jeho doménou byl obchod s textilem a módou. Do povědomí Pražanů se nesmazatelně zapsal postavením prvního pražského velkého obchodního domu U Nováků ve Vodičkově ulici. Známý secesní dům postavil architekt Osvald Polívka, autorem rozměrné mozaiky na fasádě byl Jan Preisler. Uvnitř paláce bylo slavné Varieté u Nováků, později zde sídlilo Osvobozené divadlo. Josef Novák byl i významným filantropem a mecenášem. Jeden ze synů (či vnuků) Josefa Nováka, nositel shodného jména, se oženil v roce 1918 s Libuší Bartoňovou, členkou významné východočeské průmyslnické rodiny podnikající v textilnictví. Cyril Bartoň, otec Libuše, zakoupil v roce 1910 Zbraslavský klášter a v roce 1912 získal od císaře šlechtický titul a predikát z Dobenína. Josefovi Novákovi se s Libuší Bartoňovou narodili tři synové, Josef, Cyril a Jiří, kteří od roku 1938 používali příjmení Bartoň – Dobenín. Osud rodiny po komunistickém puči v roce 1948 nebyl veselý, veškerý majetek byl rodině zabaven, větší část rodiny odešla do exilu.
Již se asi nedozvíme, kdo z rodiny měl v oblibě český porcelán, ale s jistotou víme, že v první polovině 20. století vlastnila rodina Nováků významnou kolekci českého porcelánu a keramiky a kolekci vzácných knih a dalších starožitností. Kolekce porcelánu a keramiky byla v roce 1953 zabavena a začleněna do sbírek pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Jednotlivé kusy byly vystaveny ve stálé expozici porcelánu v Klášterci nad Ohří. Po sametové revoluci došlo pochopitelně k restituci zabaveného majetku a v roce 1993 se vrací původním majitelům i kolekce porcelánu.
A nyní v roce 2020 se nám podařilo získat kolekci deseti kusů luxusních biedermeierových a druhorokokových koflíků, které reprezentativním způsobem ukazují pestrost produkce porcelánek ve Slavkově, Březové a Klášterci. Je to jen zlomek původní sbírky, ale dovoluje nám ukázat tehdejší vkus sběratelů a zálibu obklopovat se ušlechtilými předměty.