Sběratel obchodníkem

Posted by Miroslav Zíka

Celý život mě fascinuje užité umění. Když mi bylo patnáct let, začal jsem sbírat pečetítka. Představoval jsem si jejich majitele nebo dopisy, které jimi pečetili. Co pečetítko, to příběh. Později mě začala zajímat česká měkká kamenina. Množství talířů a konviček s pestrou škálou dekorů, navíc finančně velmi dostupné. Různorodé a přitom v něčem podobné. Praha, Týnec, Stará Role… Když jsem v ruce držel neznačený kus a díky znalosti dekoru jsem věděl, že se jedná právě o Starou Roli, měl jsem obrovskou radost. Někdy stačil i jen obrys nedokonalé značky a hned jsem věděl, kdo konvičku vyrobil.

Bylo mi jasné, že musím studovat dějiny umění. Neodradilo mě ani to, že se užité umění prakticky nepřednášelo. Pouze docentka Jana Kybalová vedla jeden seminář. Díky ní jsem poznal depozitáře uměleckoprůmyslového musea a většinu státních sbírek. Bylo tedy jen logické, že mým prvním zaměstnavatelem bylo hned po škole právě "její" uměleckoprůmyslové museum. Volné místo bylo zrovna na oddělení nábytku a kovů. Do tajů stříbra mne zasvětila odcházející doktorka Vokáčová. Velkou školou pro mě byly tři roky vedle nestora českého porcelánu Otty Kočího. Zažil jsem ještě doktorku Urešovou, Lamarovou, Hejdovou a Hornekovou. Bohužel už nikdo z výše jmenovaných není mezi námi…


Při práci v Uměleckoprůmyslovém museu se nedalo vyhnout českému sklu. Nejdřív jsem objevil rozmanitost biedermeierového skla. Pak pro mě bylo doslova zjevením moderní ateliérové sklo. Zjistil jsem, že čeští skláři, jako například Libenský - Brychtová, Vízner nebo Roubíček, jsou světoví umělci, kteří jsou ve světě výrazně slavnější, než doma v Čechách. Toužil jsem po tom vlastnit aspoň nějakou drobnost od těchto velikánů. Jenže doma už jsem neměl místo. Nastal bod zlomu, kdy sběratel začne třídit svou sbírku. Něco prodá, něco vymění, něco úplně opustí. Prodejem se uvolnilo nejenom místo, ale i finance, tak potřebné pro další nákupy.
Mou další profesní etapou byla práce experta v aukčním domě. A tam bylo mnoho lákadel. Stovky předmětů se po desítkách let dostaly ze soukromých sbírek na trh. Měl jsem to štěstí, že jsem na vlastní oči viděl a v rukách držel díla skutečně světových kvalit. Součástí mé práce byl i každodenní kontakt s obchodníky, sběrateli a investory do umění. Vyslechl jsem desítky příběhů. Každý byl jiný, ale všechny spojoval kladný vztah k umění.


Neuvěřitelně silným impulzem pro mě byla návštěva veletrhu umění v Maastrichtu. Tento veletrh by měli povinně navštívit všichni uměnímilovní lidé. Taková koncentrace uměleckých děl, a kombinace kvality, vkusu a špičkové prezentace, je jednoduše nepopsatelná. Úzce specializovaní galeristé z Paříže, New Yorku nebo Toronta tam vystavují antické sochy, středověké rukopisy, renesanční stříbro nebo Rembrandtovu grafiku. Vše v prvotřídní, muzejní kvalitě. A vše na prodej…


Postupem času se zvětšoval okruh sběratelů a obchodníků, kteří se na mne obraceli s žádostí o konzultaci, případně chtěli něco prodat. Obchod s uměním je specifický obor. A přitahoval mě čím dál víc. Otevření ArtKabinetu tak vidím jako logické pokračování své cesty. Těším se, že se na ní spolu setkáme. A přeji Vám i sobě mnoho zážitků spojených se sběratelskou vášní.